Vítám vás na mých stránkách:)

Byl konec srpna a ospalé slunce které se sklánělo v dálce vydávalo pár posledních paprsků. Studený vítr si pohrával s korunami stromů a trávou která obklopovala dívku sedící u řeky. Tiše seděla a smutně se koukala na druhou stranu řeky.

Možná tam, možná tam je něco lepšího opakovala se dívce myšlenka v hlavě. Všude bylo hrobové ticho. I ty jsi umlkl? Co jsi v tomhle světě asi prožil.. Kam jsi odešel?? Zeptala se dívka malého ptáčka ležícího vedle ní. Proč už nezpíváš? Oněměl jsi? Zeptala se dívka ale odpovědi se nedočkala. Vypadáš tak krásně, jako když spíš.. Chytla malé zvíře do dlaní a zadívala se na něj. V očích ji něco zašimralo a pak se jí rozostřil obraz. Po tváři jí začala stékat horká slza která přistála na rozkošném zvířeti. Proč jsi musel zemřít? Udělal jsi někomu něco? Pokládala dál otázky ale nikdo jí neodpověděl..

Začalo se stmívat, dívka stále sedící v trávě lehce držela v rukou malého opeřence a plakala. Proč i ty? Proč i ty jsi musel odejít? Položila krásné zvíře, kterému vždy přisuzovala svobodu, do trávy a naposled mu věnovala letmý pohled Nashledanou v příštím životě, doufám že bude i pro tebe lepší.. Zašeptala a tiše se zvedla. Tráva zašuměla a dívka tiše odešla. Šla se skloněnou hlavou, nevěděla kam, možná někam kde je líp, možná někam kde nebude smrt, bolest, nenávist.. I když už bylo pozdě chodilo po ulicích spousty lidí kteří si ale dívky moc nevšímaly. Kdo by taky měl zájem starat se o dívku která celá v černé barvě prochází kolem lidí kteří mají svých starostí dost. Honem, at' vám něco neuteče, vždyt' život je tak krátký. Ani se nenadějete a jste mrtvý. A pak už jen ticho, zima.. Když konečně zvedla hlavu všimla si že stojí u hřbitovní brány. Vůbec nevěděla co tu dělá, bezmyšlenkovitě vstoupila dovnitř a ovál ji strašný chlad. Nevšímala si ho a šla dál. Na hřbitově bylo ticho, nic se tu ani nehlo krom pár plamínků svíček když se do nich opřel vítr. Její cesta měla konec, stála u hrobu s mramorovým náhrobkem na kterém bylo zlatě napsáno: Diana Smutná 1.5. 1987-29.7. 2005 Milovaná dcera která odešla dřív než stačila uskutečnit svůj sen. Nezapomenem.

Dívka se pousmála, asi jako jediná věděla že Diana stačila udělat víc věcí než si její blízcí myslí. Koukla se na fotku na které byla usmívajcí dívka s dlouhými blond vlasy. Ta fotka musí být hodně stará. Pomyslela si dívka To není ta Diana kterou já znala.. Zapálila svíčku a tiše se začala vracet k bráně. Očima rychle přejela po hřbitovu a nakonec za sebou zavřela. Na mysl se jí začalo drát spousty otázek a neustále musela myslet na Dianu. Procházela ulicemi které byly chabě ozářeny pouličními lampami které vrhaly na chladné chodníky slabé světlo. Dívka se zastavila, svůj zrak otočila na okno jednoho z domků kterých tu bylo desítky. Roztáhnutými závěsy se koukla dovnitř. Viděla rodinu skládajcí se z ženy a muže kteří seděli u stolu a usmívaly se na sebe, vedle matky seděla malá, asi pětiletá, holčička která vyprávěla něco rodičům. Dívka je se zájmem pozorovala a úplně zapomněla na Dianu která ted' leží v chladné rakvi na hřbitově. Malá holčička se podívala z okna a s úsměvem dívce zamávala. Matka která si malé holčičky všimla se zamračila a šla zatáhnout závěsy. Dívka ještě chvilku stála a pak se vydala směrem kde bydlela.

Pokoje se nořily do tmy a všude bylo strašné ticho. Dívka rozsvítila a na stole spatřila lísteček. Rychle si ho přečetla a musela si to, co na něm stálo přečíst nejmíň dvakrát, protože nebyla schopná vnímat co je na něm napsáno. Natálie, jel jsme za mamkou, je to s ní špatné, až přijdeš domů tak mi zavolej! Nevím kdy se vrátím. Táta. PS: Taky by jsi ji mohla někdy navštívit!!! Dívka se podívala na hodiny na kterých ručičky ukazovaly půl dvanáctou a znechuceně se koukla na telefon. Nikam volat nebudu, stejně je to vaše chyba! Zařvala dívka a její hlas se rozezněl celou místností. Vy za to můžete! Já vám říkala že ji utrápíte! Neposlouchali jste mě! Tady to máte!!!! Začala zhluboka dýchat a po tvářích se jí rozkutálely slzy. Skácela se do křesla které bylo jen pár kroků od ní a obličej si schovala do rukou. Plakala dlouho, konečně se to z ní pomalu všechno začalo dostávat. Chtěla řvát ale měla strašně sucho v krku a tak jen seděla a brečela. Dívka se už trochu uklidnila a byla schopná dojít do svého pokoje kde u její postele ležela poslední společná fotka s Dianou: Zadívala se na dvě usmívající se dívky stojící u rozkvetlého šeříku. Diana už nevypadala tak nevinně jako na fotce na jejím náhrobku. Byla úplně jiná.. Černé vlasy měla zapletené do jakéhosi drdolu, olivově zelené oči byly orámované černými stíny a spolu s rudými rty na bílé kůži dost vyčnívaly. Na krku měla uvázaný Satanistický kříž a na sobě krásné černé šaty. Dívka fotku otočila a na ní bylo krásným písmem se spoustou vlnek napsáno: Mojí milované sestřičce, nikdy na tebe nezapomenu! Už se těším až se znovu sejdem. Miluj tě! Dívce se začal vybavovat den, kdy se to stalo...

Veku bylo krásně, slunce svítilo a rodiče odjeli na dovolenou. Ráno se dívka s Dianou, jako každý jiný den, snídaly když zazvonil telefon. Diana měla dobrou náladu a usmívala se, to se ale změnilo když telefon zvedla. V obličeji zezelenala a tvářila se jako kdyby ji někdo opařil. Položila telefon a s vynuceným úsměvem se podívala na dívku.. " Kdo to byl?,, zeptala se dívka a koukla se na Dianu. " Nikdo, byl to omyl.. Tak jsem si vzpomněla že musím ještě něco zařídit, ty jsi stejně chtěla někam jít ne? Tak se sejdem večer, budu mít pro tebe překvapení. Už musím..,, Řekla Diana a objala svou sestru, dívka vycítila že se něco děje ale moc si toho nevšímala, Diana měla poslední dobou spousty tajemství.. Když se večer dívka vrátila domů v obývacím pokoji na stole ležela gratulace, obálka a bonboniéra. Dívka si rychle přečetla gratulaci v které ji Diana přála všechno nejlepší k dnešním narozeninám. V obálce byla fotka a kříž který Diana nosila stále na krku a dopis... Dívka si ho přečetla a začala brečet, rychle proběhla celý byt a v koupelně na zemi našla Dianu kolem které bylo velké množství krve.Diana ani v dopise na rozloučenou nenapsala proč to udělala..

Dívka seděla na posteli a tváře se jí leskly od slz. Děkuju sestřičko, děkuju že jsi na mě nezapomněla. Děkuju tati, že jsi pro mě udělal všechno co jsem chtěla. Děkuju mami, že jsi mě tolik milovala...!