Vítám vás na mých stránkách:)

Utíkala tak rychle jak jen dovedla, utíkala pořád dál a dál, nohy se jí komíhaly neskutečně rychle. Za dívčí postavou se linula cestička uschlých květin. Všeho čeho se Angee dotkla to uschlo, zvadlo nebo zemřelo. Ne hned, ale po krátké době ano. Angee ve dne na pohled obyčejná holka, ale v nitru byla pořád to v co se promění každou noc.

~

Angee byla už unavená, ale věděla, že už jí dělí od odpočinku kousíček. Utíkala lesem, moc dobře si uvědomovala, že ta zeleň co je před ní se za ní promění ve zvadlou spleť dříve nádherných květin. Po chvíli se před ní objevila menší polorozpadlá zídka s malými rezavými vrátky. Nadechla se a opatrně stiskla kliku, vrátka se s vrzáním otevřely, Angee mohla vstoupit. Celičký den bude opět trávit zde, na starém opuštěném hřbitově. Je to jediné místo kde nemůže napáchat žádnou škodu zvířátka sem nechodí ani lidé, takže nezemřou, květiny zde nerostou, takže nezvadnou a trávník už uschlý je takže její příčinou nic nezemře. Angee se na tváři objevil usměv. Rozhlédla se po známé krajině, sedla si na jeden z mnoha hrobů. Zavřela pomalinku oči a zaposlouchala se do toho ticha, které jí obklopovalo. Pomalu se oddávala snění o tom jaké by to bylo, kdyby se mohla alespoň na malinkou chvilku obejmout se Zakem, anižby by se mu cokoli stalo. Angee otevřela oči, zapadající slunce ozářilo slzy stékající po tvářích až k bradě, kde se oddělily a volným pádem skáply až na ledový mramor.

~

Stmívalo se. Angee s očima plnýma hrůzy se vzpamatovala a rychle seskočila z náhrobku. Musí se dostat domů, dokud nebude tma, musí usnout… dokud bude ještě čas!Po několika minutách se opravdu dostala domu, zabouchla za sebou dveře, ztrhla ze sebe oblečení a lehla si do postele…za malinkatou chviličku opravdu usnula.

~

Angee!Angee! Ahoj! Slyšíš mě?? Volal mávající kluk z protější ulice.Angee se prudce otočila, aby viděla kdo na ni volá, byl to on…Zak. "Bože,kéž by jsi věděl jak moc tě miluji, ale ani dotknout se tě nemohu" sklopila zrak, přitiskla si k tělu učebnice a bez dalšího ohlédnutí se otočila a pokračovala v cestě do školy. Slzy se jí už zase hnaly do očí." Ty blbko hloupá, ty nesmíš milovat jasný??" Teď už ale plakala hodně a tak se rozhodla, že dnes do školy nepůjde, zahnula u nejbližší křižovatky přesně na opačnou stranu, než byla škola, pokračovala dál až došla k velkému zchátralému domu. Bydlela tam žena, která ví o smrti a o tom co se s ní děje velmi moc.Uplakané oči se zabodly do ženy, která ji šla přivítat ke dveřím. Ani se nepřezula, vlítla do haly a začala křičet na tu ženu:"Proč? Proč ksakru já? Jak se toho mám zbavit… přece to nějak jít musí!!Nemohu si přivonět ke květině,aniž by nezvadla, Nemohu se dotknout lidské tváře, aniž by nezemřela to není fér!!Angee byla naštvaná po celou dobu co s ženou mluvila křečovitě zatínala pěst dokud se jí do dlaně nevryly nehty … jen tak se mohla uklidnit. "Což o to, zbavit se toho můžeš, ale něco tě to bude stát…musíš strávit noc s tím koho doopravdy miluješ, a on miluje tebe". "Ale… to znamená, že … ne! v žádném případě to není jiná cesta?? Almo… řekni mi, že je i jiná cesta prosím!!" Sotva dořekla sesula se na kolena a propadla v nekonečný pláč. Alma se k ni shýbla a objala ji jak nejpevněji mohla… věděla, že jí to pomůže, protože je to jediná lidská osoba, se kterou se mohla obejmout, aniž by to mělo zlé následky.

~

Copak s ní je? Tohle vrtaloZakovi hlavou už několik dní.Pročpak mě nepozdraví, aniž by se jí nevlily do očí slzy? Připomíná mi vílu, jak je nádherná,nedotknutelná, tajemná.Kdyby tak věděla jak moc ji miluji…Zak si je jist, že ji něco trápí, ale nevěděl co, chtěl to zjistit za každou cenu, položil by za ní i život.Myslel na ní čím dál častěji, trápil se kvůli tomu , ale neměl odvahu se k ní moc přiblížit, protože pokaždé, když se viděli, byly spolu sami, tak někam utekla.Zak byl zmatený nevěděl jak si poradit.Bylo toho na něj až příliš… nenáviděl se za to, že k ní jen tak nepřiskočí a nepohladí já po jemných vlasech, nedá jí pusu, jakou ji chce dát už hodně dlouho.

~

Všechno to začalo, po tom co jsem to udělala, když jsem se zabila, vrátilo mě to zpět s tímhle prokletým darem.Angee přemýšlela nad tím co se to s ní děje. Stála uprostřed svého pokoje, ruce měla zkřížené na prsou, slzy se jí opět hrnuly do očí, které měla pevně zavřené.Tma se vyhoupla přes obzor.Angee byla připravená musí přinést oběť, aby měla na týden pokoj. Zatla zuby, v mžiku ležela schoulená na zemi do klubíčka.U podlahy se objevila slabá mlha, když se trochu protrhla bylo vidětAngee, jak tam leží je skoro nahá, protože černá křídla co se jí objevila na zádech roztrhala šaty.

~

Pomalinku se snažila vstát,bolely jí záda tak nesmírně, že ji to srazilo zpět na ledovou zem. Druhý pokus byl již úspěšný.Angee si vzala s psacího stolu nůžky a přestřihla si tričko, aby si ho mohly vysvléci.Jelikož jako temný anděl, nebo - li posel smrti necítila jak chlad, tak i teplo, přes prsa si převázala horní díl plavek a vyrazila do studených ulic…táhlo ji to ke smrti, tam kde měl někdo zemřít …cítila že je to blízko a proto se rozhodla, že půjde po svých, alespoň nevzbudí tolik povyku. Cítila že není vše v pořádku, dlouhé rychlé kroky rozpohybovali dlouhou sametovou sukni. "Je to zde!" Angee se zastavila před vratyZakova domů. Cítila po celém těle, jako by dostala elektrickým proudem, cítila u srdce nesmírnou bolest, cítila se nesmírně prázdná. Jednou rukou se dotkla místa kde má srdce a druhou rukou se dotkla brány, jež vítala návštěvníky před vstupem na pozemky. Plakala, i když mrtví andělé nepláčí, fyzicky je to nemožné, aleAngee doopravdy plakala, tekly jí slzy po tvářích nesmírnou rychlostí, nestíhaly ani odtékat.

~

Vzpřímila se, zhluboka se nadechla, zavřela pevně oči. Dala ruce do upaření a pomalu je posouvala do předpažení, v tu chvíli se bez problémů otevřela brána.Angee šla nesmírně lehce, pokračovala pořád dál a dál k Zakově vile. Měl okno ve druhém patře, takže křídla musela použít i kdyby nechtěla. Trvalo to pár sekund a už stála na terase před jeho ložnicí. Přes otevřené balkonní dveře se dívala na to jak spí ve své posteli, přišel jí nesmírně roztomilý. Stála tam, opřená o dveřní rám skoro hodinu, když si všimla jak je kolem něj slabounká červeno - zlatá aura. " co to je? Kurňa proč já nikdy tu Almu neposlouchám co mi říká, teďka vím prdlajs! Co mám teď dělat?? Vždy když jsem někomu měla dát smrtelný polibek měl stříbrno - černou auru, ale co je tohle??" Angee se na obličeji objevila grimasa. Seskočila z terasy, dopadla lehce, jako kočka. "Tak jo to je poprvé co se vkrádám do něčího baráku, doufám že nemají alarm." Dveře se opravdu otevřely, alarm se nespustil. " Tak a teď telefon." Po tmě se hledalo docela blbě. Když procházela tmavou chodbou zakopla o koloběžku Zakova mladšího bratra, který je v tuhle chvíli s rodiči na chatě. Natáhla se jak dlouhá tak široká. " do prkýnka, to to tuZak neumí ani uklidit??" vstala, dobelhala se až do kuchyně kde se vítězoslavně podívala na telefon, který visel na protější stěně.Rychle se za ním rozeběhla, popadla sluchátko a začala vytáčet Almino telefonní číslo. " No? Kdo vola?" Alma se po krátké době ozvala, byla ospalá. " Ahoj tady Angee, jsem venku no … na lovu, a no jsem u Zaka doma a kolem něj je červeno zlatá aura a já nevím jak dál a já ho nechci zabít a …" Angee mluvila nesmírně zmateně, mlela pátý přes devátý. Chvilinku bylo ticho, ale pak Alma přece-jen odpověděla: " děvenko moje, musíš myslet na to, že tě mám ráda, a nikdy na tebe nezapomenu a budu na tebe čekat a …ta aura, to znamená že nadešel čas pro vás dva, strávíte spolu noc, ale pokud usnete již se neprobudíte, ani jeden. Poznáš to sama jestli mám pravdu, pokud mu dáš polibek na ústa, zmizí ti křídla…… Angee jsi v pořádku? Angee! Angee! Jsi tam?"

~

Seděla schoulená do klubíčka v tom nejtmavějším rohu kuchyně.Zhluboka se nadechovala a poté dlouho vydechovala, když se trochu uklidnila, šla po schodech nahoru, k Zakovo pokoji.Otevřela pomalu dveře, a přistoupila k posteli, na níž ležel. Naklonila se k jeho ústům a políbila ho. Obklopil je malinký vír mlhy a křídla s pálivou bolestí doopravdy zmizela.Zak otevřel oči, usmál se a chtěl něco říct, ale Angee ho předběhla, položila mu ukazováček na ústa, což značilo ať mlčí." Tohle je noc pro nás dva". Usmál se a objal ji kolem pasu, strávily spolu noc. K ránu, když už se schylovalo k tomu že usnou, se k ní naklonil a řekl poslední slovo, které rozzvučelo místnost: " Miluji tě!"