Vítám vás na mých stránkách:)

Na zeleném koberci z trávy seděla dívka a k tělu si tiskla kolena na kterých měla položenou hlavu a dívala se na západ slunce a přemýšlela o svém životě. Zlaté slunce se sklánělo za město a vydávalo slabé paprsky které dívku lechtaly na sněhově bílé tváři. Studený vítr si pohrával s Lilithinými havraními vlasy a s trávou která ji obklopovala. Zavřela oči a vzpomínala na to jak se dřív smála, bavila se s kamarády, chodila na diskotéky... Vždyť ona měla to štěstí že měla všechno co si kdy přála, dobré známky, spousty přátel, kluka který ji miloval stejně jako ona jeho.. Ale teď to bylo pryč, všechno zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. A teď je tady, v novém městě, s novými lidmi, úplně jiná..

Už to není ta Lilith co se smála, co měla krásné blonďaté vlasy, už to byl jiný člověk. Seděla a měla zavřené oči. Proč? Proč musím být zrovna já tady? Tisíce kilometrů od těch co jsem milovala? Proč mě musel Simon podvést? Proč?... Při vzpomínce na Simona se jí přes řasy prodrala velká slza která rychle stekla po její tváři . Otevřela oči a podívala se na slunce. Ty se máš, vidíš všechno, jseš daleko od všech problémů, kdykoli chceš můžeš zmizet.. Proč nemůžu i já? Zvedla se a sešla kopec na kterém seděla aby se dostala zpět do "svého" nového města. Tiše se procházela ulicemi které byly ještě stále rozpálené od slunce. Vydlážděnými ulicemi se začal rozléhat zvuk. Zastavila se a zvedla hlavu aby viděla na kostelní věž. Bylo osum hodin. Jen tak stála a dívala se na věž kolem které poletovali holubi. Vy se máte, kdykoli chcete můžete odleťet kam se vám chce. Máte křídla která bych chtěla taky... Proč je nemůžu mít??.. K Lilith přistoupila stará žena v dlouhé sukni, ramena měla přikryta pleteným šálem který měla přehozený i přes hlavu. Vztáhla k Lilith vrásčitou ruku v které držela červený tulipán. " Slečinko, nechcete si koupit kytičku?" promluvila stařena chraplavým ale přesto příjemným hlasem. Lilith se jí podívala do vrásčité tváře. Žena měla milý úsměv, z vodnatých očí jí koukala krása a . zpod šálu vykukovaly dlouhé stříbrné vlasy. Lilith sáhla do malé kapsičky u své dlouhé černé sukně a vytáhla peníze. Vtiskla je stařeně do dlaně a už chtěla odejít když jí stařena chytla za paži. " Děkuju, ať máš v životě štěstí. To je pro tebe." řekla a z proutěného košíku který držela v ruce vyndala rudou růži. Dívka ji chytla a přivoněla si. Zalila ji krásná vůně. Naposled si prohlédla stařenku, usmála se na ní a zmizela . Netušila kam jde, tak dlouho to tu ještě neznala na to aby se tu vyznala. Šla kam ji nohy táhly. Stále si čichala k růžičce a když se rozhlédla aby zjistila kde je všimla si že stojí u hřbitova. Automaticky otevřela bránu a vešla dovnitř. Ještě než se přestěhovaly s rodinou sem chodila na hřbitov vždy když se chtěla odreagovat. Procházela se po úzkých uličkách klem hrobů a četla si jména a datumy úmrtí lidí. Westrová Silvie, 1987. Sandler Michael, 1996. Patrik Miller, 2006. Fraek Tomash, 2003... Procházela se dál až si všimla krásné kašny. Sedla si na její okraj a dívala se na svůj odraz ve vodě. Vyrušily ji však nějaká slova. Když se rozhlédla kolem sebe všimla si krásného kluka. Mohl mu být tak 19-20 takže o dva roky starší než ona. Měl smaragdově zelené oči kolem kterých měl černé linky a černé polodlouhé, rovné vlasy. Stál u hrobu, v ruce držel stejnou růži kterou držela Lilith a stále něco opakoval. Lilith mu moc nerozuměla ale po chvilce byla jeho slova srozumitelnější. " Promiň, prosím promiň že jsem tě v tom nechal. Pomiň, prosím odpusť mi to...." Lilith se na něj pořád dívala, něčím ji fascinoval ale zároveň i přitahoval. Já toho kluka znám ale odkud? Nebo mi jen někho připomíná? Proč si sakra nemůžu vzpomenout? Ptala se Lilith sama sebe. Uběhlo asi půl hodiny ale ten kluk stále stál u hrobu s růží a omlouval se. Potom zapálil svíčku, položil růži na hrob a chtěl odejít když v tom zavadil pohledem o Lilith. Jeho smaragdové oči se do ní zabodly a Lilith najednou ucítila strašný chlad. Pak zmizel. Dívka se zvedla z okraje kašny a došla k hrobu u kterého ten kluk pořád stál. Alice Brownová, 1987-2006, Nikdy na tebe nezapomenu. Promiň.. Co to má znamenat??? Ptala se sama sebe. Položila růži kterou držela v ruce na hrob a pomalu odešla. Venku za sebou zavřela bránu a podívala se na nebe. Pomalu už se začínalo stmívat. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla nějaký pohyb ve křoví. Něco ji táhlo jít se podívat co to bylo. Naklonila se a uviděla černé kotě. Hned se k Lilith začalo lísat. Pohladila ho a zvedla aby si ho mohla pchovat. Ty jsi krásná kčička, ty jsi tu sama? Tak to já si tě vezmu domů a pstarám se o tebe. Zvedla se a otočila se k odchodu. Nevšimla si že za ní někdo stojí a strašně se vylekala. Stála před ní postava oblečená v černých věcech. V postavě poznala kluka který byl na hřbitově. Strašně se ho lekla a srdce jí začalo hlasitě bušet ale nevěděla jestli je to leknutím nebo těma očima které ji zase začaly probodávat. " Cos tam dělala?" Promluvil mužný hlas a hlavou slabě pohodil k hřbitovu. " Nic.." řekla Lilith první co jí napadlo. " A co jsi tam dělal ty?" zeptala se kluka který se jí pořád díval do očí. " Je tam někdo koho moc miluju.." ztišil kluk hlas a sklopil zrak. " Kam jdeš?" zeptal se najednou, jeho hlas už nebyl tak tvrdý, právě naopak, byl moc příjemný a Lilith cítila jak jí celý pohlcuje. " Domů ale nevím jak, moc se tu nevyznám, bydlím tu celkem krátce." řekla a zadívala se na kotě které stále držela v rukou. " Můžu tě kousek doprovodit jestli chceš?!.." Lilith se na něj podívala a kývla hlavou na souhlas. Šli tedy uličkami a povídali si když se dostali až ke kostelu sedli si na lavičku, chvilku bylo ticho a pak kluk promluvil " Mimochodem, jmenuju se Patrick, Patrick Miller" A podal dívce ruku, Lilith jen řekla " Já jsem Lilith Creaková" a potřásla Patrickovi rukou, všimla si že na jeho zápěstí je pár jizev, Patrick zpozoroval že Lilith jim věnuje pozornost a rychle si rukáv trika přes ně přetáhl. Pak se Lilith odhodlala zeptat na to k čemu ještě před chvilkou neměla odvahu " Co se jí stalo?" Patrick těžce vzdychl a řekl " Nechal jsem jí samotnou když se bála a ona se zabila, podřezala si žíly..." Lilith si všimla že se Patrickvi v očích leskne slza. Jak to ta holka mohla udělat? Vždyť měla tak krásného kluka o kterého se určitě mohla přít... U kostela seděli ještě dlouho a povídali si. Nevěděli kolik bylo, dokonce se Lilith po dlouhé době i smála. " Máš krásný oči" řekl Patrick a pak se přiblížil těsně k Lilith a políbili se. Jeho polibek byl nádherný i když něco na Patrickovi bylo zvláštního. Možná to že i když bylo horké léto on byl pořád tak divně studený, jako by mu byla zima. Líbali se dlouho pak se ale ozvaly zvony které ohlašovaly půlnoc. " Už musím jít" znervózněl Patrick, Lilith se na něj nechápavě podívala " Můžeme se ještě někdy vidět?" zeptala se a všimla si že Patrick jí tentokrát nekouká do očí ale stále uhýbá jejímu pohledu " Jo, možná, asi.. Třeba někdy jo, zatím sbohem." řekl a už chtěl odejít a pak se ještě zastavil a řekl " Můžeš pro mě něco udělat?" Lilith se na něj nechápavě podívala a čekala co dál řekne. " Važ si života, je moc vzácný na to aby z něj lidé utíkali" Pak už zmizel. Lilith šla rychle domů a stále přemýšlela nad Patrickovou posledni větou. Doma si lehla na postel a začala si hrát s koťetem které našla u hřbitova, ani nevěděla proč ale dala mu jméno Patrick, možná proto, že měl srst stejnou jako Patrick vlasy, nebo kvůli očím které byly úplně stejné jako ty Patrickovi.. Patrick Miller, to jméno už jsem někde slyšela ale nevím kde.. Přemýšlela Lilith. Její oči se najednou proměnily v úzké štěrbinky. Ne, to není možné. To není pravda..Rychle se zvedla a běžela na hřbitov. Utíkala úzkými uličkami kolem hrobů až našla to co hledala. Po tvářích jí začaly téct slzy, skro ani neviděla aby si mohla dočíst vše co bylo na náhrobku napsáno. Patrick Miller, 1986-2006. Už budeme zase spolu... " On se zabil!!" Vzlykala, byla tak vyčerpaná že se posadila vedle Patrickova hrobu a stále brečela. Proč? Proč se to muselo stát? Bože proč? Zapálila svíčku na jeho hrobě, už se trochu uklidnila a zadívala se na hvězdy, zrovna jedna padala. Přeju si.. Co si mám přát? A vlastně proč..??